Křišťál versus sklo
Mezi křišťálem a sklem existuje rozdíl, který se však mění podle země. Pro většinu západního světa znamená slovo křišťál přítomnost olova. Podle pravidel Evropského společenství je skleněné zboží, obsahující méně než 4% oxidu olovnatého, definováno jako "sklo", skleněné zboží s obsahem olova větším než 10% je "křišťál" a sklo s obsahem olova větším než 30% je označeno jako "vysoce olovnatý křišťál". Naopak v USA stačí 1% olova a sklo je kvalifikováno jako křišťál. V Čechách je to spíše otázka významu slov a termín křišťál lze použít pro jakékoliv vytříbené, vysoce kvalitní sklo. Olovnatým křišťálem se potom rozumí křišťál mající více než 24% oxidu olovnatého.
Přítomnost olova změkčuje sklo a tím ho činí přístupnějším pro broušení a rytí. Olovo přidává sklu na hmotnosti a způsobuje, že sklo láme světlo, takže tříští paprsky procházející sklem do duhových barev. Sklo pro výrobu figurek mívá obsah až 49% olova, aby se dosáhlo maximální tvárnosti. Další variantou je křišťál obsahující méně než standartních 24% olova, má však větší procento oxidu barnatého, který zajišťuje požadovanou kvalitu lomu světla.
Rozdíl mezi sklem a křišťálem je patrný očima, vidíte jej například, když křišťálový lustr vrhá po místnosti barevná spektra. Čím vyšší je obsah olova, tím větší je jeho oslnivý třpyt.
Další informace o českém křišťálu
Zajímají vás další informace o českém křišťálu, jeho historii a technologii výroby? Zde jsou:
